10 rad, jak dojít do cíle B7

      • Máte zakoupené startovné na B7 a nemáte natrénováno?
      • Bojíte se, jestli to dáte?
      • Láká vás B7 a chystáte se přihlásit příští rok ?
      • Přemýšlíte, jak se na tento závod připravit?

Nepropadejte zoufalství, ještě je čas začít!

Beskydská sedmička je výzva. Je to volání a touha. Vím, o čem mluvím.

  • Samozřejmě, že po ní netouží někdo, kdo má ke sportu a dobrodružství daleko. Ale to není váš případ, když čtete tyto řádky.
  • Stačí se podívat na profil tratě, která sice prošla od 1. ročníku drobnými změnami, ale základ zůstává stejný. Závodníci musí vystoupat a sestoupat 8 beskydských vrcholů. Není zde moc pozvolných pasáží, ale spíše prudce nahoru a to samé dolů. Terén je technicky náročný, hlavně okolí Smrku a Lysé, kde jsou úzké kamenité stezky.


Můj cíl:

1. V první řadě musím podotknout, že jsem se na svou první B7 přihlásila v roce 2013, kdy mi bylo 50 let.

2. Mým cílem (i našeho týmu) bylo B7 dojít v limitu, ve zdraví a v co nejlepším čase. Neměli jsme ambice B7 uběhnout, ale ujít.

3. I když už jsem po ní pokukovala dřív, odvážila jsem se přihlásit, až když jsem cítila, že na to mám fyzicky a že bych to mohla dokázat. Hodně jsem chtěla.

Jak jsem se na B7 připravovala:

  1. B7 jsem šla celkem 2x, pokaždé ve dvojici. Kategorie jednotlivců ještě v té době ještě nebyla vyhlášená a do trojice, které byly možné, bych nešla. Poprvé jsem šla s Jaruškou, která mě přijala do svého týmu v kategorii ženy 50+ poté, co jí v dubnu z jejího týmu odpadla parťačka. Podruhé jsem šla o rok později s Jirkou, kam jsme se již přihlásili jako tým spolu.

Náš tým byl nastavený na stejnou vlnu.

Podržet se, nevzdat to a dojít do Frenštátu.

2. Na B7 by se člověk měl zodpovědně připravit. Je dobré začít se smysluplnou přípravou asi půl roku před startem a je fajn mít na čem stavět.

3. Bylo složité si napoprvé naplánovat, jak rozložit síly na celou trasu, která tehdy měřila 84 km (hobby).

4. Připravovala jsem se tak, jak jsem cítila, že to bude potřeba. Byla jsem zvyklá téměř každý den běhat nebo provozovat jinou aktivitu, což byl základ celé mé přípravy.

5. Se svým parťákem (v obou ročnících) jsem byla v kontaktu on line, protože jsme bydleli dost daleko od sebe. Každý z nás převážně trénoval sám a po svém.

6. Připravovala jsem se od dubna, kdy jsme se s Jaruškou na stránkách B7 daly dohromady. V dalším roce o něco dřív, prakticky hned po registraci.

7. Myslím, že jednotlivec se na B7 bude připravovat stejně. Až na to, že se i  při závodě musí spoléhat jen sám na sebe. Na trase ho nikdo nepodpoří a neřekne „běž, dáš to, nespi…“, když mu budou docházet síly. To si myslím, že je nejtěžší.

8. Nevěděla jsem, jak vydržím jít tak dlouho beze spánku, protože jsem to neměla vyzkoušené. Podle mě ani není dobré zrovna toto si nějak trénovat, protože si tím člověk ubírá síly. Zkusila jsem se tedy trochu „naspat“ před startem. Před první B7 jsem usnula asi na hodinku odpoledne po registraci, start byl ve 22h a při závodě jsem nebyla vůbec ospalá.

9. Před startem druhé B7 jsem ale odpoledne nespala, přijeli jsme k vlaku později a nebyl čas. Díky tomu mám jeden kuriózní zážitek ze své druhé B7.
Někdy v sobotu po poledni jsme scházeli ze Smrku a já jsem šla vzadu. Za chůze jsem na chvilku „usnula“ a začala mluvit ze spaní. Jirka se otočil, co to povídám…no a já jsem se probudila. Vůbec jsem se při tom mikrospánku nezastavila, normálně jsem pokračovala.

V následujících řádcích vám chci předat své osobní zkušenosti nebo jaké jsme měli problémy a jak jsme je řešili.

10 rad, které vám řekne jen ten, kdo došel do cíle:

1. Hlava

  • Nepřipouštěla jsem si vůbec myšlenku, že bych nedošla. Měla jsem velmi silnou touhu celý závod ujít.
  • Nemám ve zvyku se vzdávat.
  • Oba mí parťáci to měli stejně. To je pro závod dvojic nesmírně důležité!
  • Pokud jste se dali dohromady s parťákem a neznáte se (tak jsem to měla já na první B7), určitě nedoporučuji si dát první sraz až na startu…

Jak na to (mentální nastavení)?

  1. Dala jsem si jasný cíl-udělat vše pro to, aby náš tým došel.
  2. Dodržovala jsem pravidelné tréninky, které jsem si sama nastavila.
  3. Chtělo to mít pevnou vůli.

Víte, že pevná vůle se dá vycvičit, že to není prostě vrozená vlastnost, kterou někdo má/nemá?

      • Když se vám nechce jít například na trénink proto, že je venku zima, prší a místo toho byste raději doma zalezli pod peřinu?
      • Zkuste obětovat svou touhu po okamžitém uspokojení své potřeby (chtít si zalenošit) v zájmu dlouhodobější odměny, kterou přece je váš cíl-dokončení B7.
      • Veďte si evidenci svých výkonů, protože vidíte černé na bílém, co už jste dokázali. Máte mnoho možností-aplikace v mobilu, sportovní hodinky nebo si jednoduše pište do kalendáře každodenní aktivity. *)
      • Dávejte si drobné odměny, když splníte například týdenní plán. Vycvičíte svůj mozek na systém pokud-pak. Pokud něco splním-pak bude odměna. 
      • Vůle je jen jedna, takže jestliže si ji vycvičíte trénováním na B7, bude se vám hodit i jinde v životě, ve vztahu, v práci…

*) v roce, kdy jsem trénovala na první B7, jsem měla v mobilu apku Endomondo. Takže jsem měla perfektní přehled všech svých aktivit. Celou B7 jsem šla ale bez ní, protože by mi nevydržela baterka v mobilu. Neměla jsem tenkrát powerbanku a podle pravidel jsme měli mít k dispozici funkční mobil, takže jsem ho měla vypnutý v batohu.
Dnes bych si vzala hodinky a trasu si zaznamenala. Škoda…

4. Každému bych určitě doporučila trénovat (a potom i jít) na B7 s nějakou aplikací (Strava, MapMyRun) nebo s hodinkami.
Všechny záznamy a statistiky máte okamžitě po skončení aktivity, skvělý přehled a můžete si i mnohem líp plánovat trasu a rozložit síly.

5. A navíc – každý záznam aktivity s podrobným přehledem, který vám hned po skončení apka nabídne, je super motivací pro příští trénink. Hned víte, co se vám povedlo, kde přidat nebo se zlepšit.

2. Fyzička

  • Kondici jsem si udržovala hlavně běháním.
  • Byla jsem zvyklá na každodenní pohybovou aktivitu.

Jak jsem trénovala?

  1. Běhala jsem cca 4-5x týdně trasy 5-10 kilometrů, několik běžeckých závodů a půlmaratony.
  2. 1x týdně jsem jela na kole 20-40 kilometrů.
  3. Asi 1x měsíčně jsem šla na inline brusle, obvykle 1-1,5 hodiny.
  4. Našla jsem si blízko bydliště kopec s převýšením 300m. Chodila jsem svižnou chůzí 2x nahoru a dolů v pohorkách, kvůli zátěži. To jsem absolvovala asi 5x v přípravě.
  5. Velmi uznávám pohyb a pobyt ve vyšších nadmořských výškách k výraznému zlepšení fyzičky.  V roce 2013 i 2014 jsem shodou okolností vystoupala na Mont Blanc. Pokaždé s jinou partou, na počátku července. Po návratu z horských treků/výstupů mám vypozorované, že mám lepší kondici, líp se mi běhá a dýchá.
  6. Několikrát jsem byla v Krkonoších a Orlických horách na jednodenní túře.
  7. V té době jsem docela zanedbávala strečink, ale dnes bych ho určitě pravidelně zařazovala po každé aktivitě.

3. Trénink na trase B7

  • Na první B7 jsem šla s parťačkou, se kterou jsme se vůbec neznaly. Proto jsme se domluvily, že musíme podniknout společný trénink. Potřebovaly jsme se oťukat a jít spolu.
  • Šly jsme podle trasy z předchozího ročníku.
  • Na konec července jsme si naplánovaly 3 dny tréninku:
      1. den jsme šly začátek trasy B7 – Ropici a Travný,
      2. pak Lysou a Smrk,
      3. nakonec Pustevny, Radhošť a dolů do Pinduly.
  • Jaruška bydlí ve Frýdku Místku, takže jsme vyrážely odtud místní dopravou a večer jsme se vracely. Velká výhoda byla, že měla Beskydy hodně prochozené a skoro všude to znala, na rozdíl ode mě. Já jsem byla v Beskydech poprvé v životě.

Kdo Beskydy vůbec nezná, určitě bych doporučovala tam zajet a s tratí se seznámit. Klidně si ji projít celou.

  • Po cestě jsme plánovaly, dělaly poznámky, zapisovaly časy a večer jsme ladily detaily.
  • Zpětně to hodnotím jako skvělý trénink, seznámení se s tratí a také my dvě spolu. Závod dvojic je totiž opravdu o vzájemné podpoře a důvěře.
      • I když jsme měly velkou část trasy prochozenou, objevilo se při závodě pár míst, kde jsme nevěděly úplně přesně cestu. Bylo to v sobotu večer. Fábory s logem sponzora, které visely ze stromů a označovaly celou trasu, měly černou barvu. A černá fakt nebyla v noci moc vidět. Největší problém to byl cestou od Cyrila a Metoděje směrem k Pindule. Došlo tam tenkrát k nějaké změně oproti minulému ročníku a pamatuji se, že jsme byly šťastné, když jsme ve světle čelovek uviděly v dálce vlající tři pruhy.
      • Stejný problém jsme měli i v dalším roce s Jirkou, ale o kousek dál, cestou na Velký Javorník. Problém totiž je, že v sobotu večer už je na trase mnohem míň lidí a nemůžete se spolehnout, že uvidíte někoho před sebou.
      • Proto je fakt dobré si projít předem i ty poslední kilometry, protože by byla škoda někde na konci zabloudit.
  • Při tréninku na druhou B7 jsme jeli do Beskyd s Jirkou a také jsme po 3 dny procházeli trasu z loňska. Výhoda byla, že jsem ji už docela znala.
  • Potřebovali jsme ji vyzkoušet a seznámit se s terénem a nastoupat metry. Prostě normální trénink.

4. Boty

  • Nezačnu tím, že vám tady poradím zaručeně nejlepší značku bot, které vás donesou do Frenštátu. A navíc, jen v botách to není, i když špatné boty mohou způsobit fatální problém.
  • B7 jsem šla 2x a neměla jsem ani jeden puchýřek, otlačeninu nebo odřeninu. Neměla jsem s nohama vůbec žádné problémy.
  • Už v létě na tréninku mě bylo jasné, že těch kilometrů musíme ujít fakt hodně. K tomu ještě ty ostré kameny, kde se noha všelijak kroutí, kaluže i trochu bláta, kluzké seběhy i asfaltka.
  • V čem jsem tedy šla? Vzala jsem si na zkoušku při prvním tréninku v Beskydech své postarší nízké Salomony. Měly za sebou spousty kilometrů v Alpách, českých horách i jinde. Měla jsem je moc ráda, byly za tu dobu  prošlápnuté jako bačkůrky. Původně jsem přemýšlela, jestli si nekoupit nové.
  • Po tomto tréninku jsem už byla rozhodnutá. Žádné jiné si pořizovat nebudu. Boty se osvědčily ve všech směrech. Nechci riskovat, že by mě nové botky po padesáti kilometrech způsobily nějaký problém.
  • Nakonec jsem v nich stejně dobře došla i druhou B7.
  • Musím říct, že je mám dodnes…tenkrát ještě měly dobrý vzorek na podrážce, což je v beskydském terénu hodně potřeba. Koupila jsem si k nim na B7 jen nové tkaničky, aby vypadaly!

Doporučení:

vezměte si dobře prošlápnuté boty. Jestli máte letos nové, tak v nich pořád choďte. Na start opravdu v nových ne, i kdyby měly nejlepší reference…

  • 5. Nezbytná výbava

  • Když jsem jela na svůj úplně první trénink do Beskyd před první B7, nikdy předtím jsem nepoužívala trekové hůlky. Ani jsem je samozřejmě nevlastnila. Dokonce jsem na ně neměla moc dobrý názor. To vyplývalo z mé nevědomosti…
  • Moje parťačka je používala, a protože měla v úmyslu mě přesvědčit o jejich nezbytnosti, půjčila mi své „záložní“, zakoupené před lety v Lidlu. Jen na zkoušku.
  • Jak už asi tušíte, poznala jsem, že hůlky jsou fakticky dobrá věc. Jasně, že jsem změnila názor. Neváhala jsem ani chvilku a v zájmu našeho společného cíle jsem hned po příjezdu z Beskyd zašla do svého oblíbeného outdoorového obchodu Pinguin v Náchodě a zakoupila si nejlepší trekové hůlky na trhu-zn. Leki. Jsou lehounké, mají korkové madlo (pro holky, aby je to nestudilo…). Další výhoda, že jsou teleskopické a mají tvrdý bodec ze slinutých karbidů-pro chůzi v terénu, nebo gumovou botičku-pro chůzi po asfaltu. Je dokázáno, že hůlky mohou ušetřit až 30% energie.
  • Po pravdě, dnes už si bez svých hůlek nedokážu představit žádný horský výstup ani trek. Od té doby s nimi chodím všude, ať jsem v Nepálu nebo v Orlických…

6. Oblečení

Jsem z hor zvyklá na minimalistický přístup, protože tahat na zádech náhradní trička je zbytečný přepych a ve výsledku velký nekomfort. Každý gram se pronese. Na B7 to platí o to víc!

Co jsem měla na sobě:

    • obyčejné běžecké legíny,
    • sportovní spodní pohodlné prádlo,
    • měkké ponožky Moira,
    • mikinu se zipem ke krku,
    • čelenku, kterou jsme si pořídily spolu stejnou pro náš tým Pohodářky. V dalším roce totéž s Jirkou pro náš XO Team.

Co jsem měla s sebou v batohu:

    • náhradní ponožky a kalhotky,
    • triko s dlouhým rukávem,
    • tenké rukavice.

Je jasné, že se musíte obléct podle předpovědi počasí, kterou určitě budete sledovat. My jsme měli opravdu velké štěstí, protože na první B7 bylo teplo jako v létě, krásná byla noc z pátka na sobotu, plná hvězd. Mám to pořád před očima.
V dalším roce bylo trochu horší počasí, ale pršelo jen chvíli v sobotu odpoledne.

Takže jsme přizpůsobili oblečení předpovědi počasí. Co jsme měli vždycky, to byla pláštěnka. Je lepší být připraven než překvapen, se říká.

7. Stravování

  •  Jak jsem se stravovala před B7:

        • Jedla jsem celý život úplně běžnou stravu, žádné omezení nebo dieta.

 

  • Co jsem jedla 1 týden před B7:

        • Každý den večer jsem vypila 1 ampuli tekutého Mg.
        • Jedla jsem víc těstovin a nedávala si těžká tučná jídla (knedlo vepřo…).
        • Snažila jsem se zavodnit, přibližně 2 dny před závodem jsem pila asi 1 deci tekutin (vody, čaje apod.) 4x za hodinu. Není dobré pít najednou větší množství tekutin a pak zase žíznit. Voda tělem proteče a neudrží se.
        • Upřednostňuji vodu před iontovými nápoji, protože mě někdy po nich bolelo břicho. Tak jsem nechtěla riskovat. Ale každý to má jinak.

 

  • Co jsem jedla na B7:

        • V  batohu (měla jsem malý-15l) jsem měla s sebou svačinu-2 krajíce chleba se sádlem, energetické tyčinky a hroznový cukr, med v tubě a 1l pití.
        • Po cestě jsem se spoléhala na občerstvovačky, kde bylo fakt hodně jídla. Také jsem průběžně doplňovala vodu.
        • Ze suplementů jsem měla 5 lahviček tekutého Magnezia a 2 energetické gely (vše zn. Nutrend). Tady bych vás chtěla varovat!

Nekupujte si na B7 žádné nové a nevyzkoušené gely. Všechno, co si vezmete s sebou, si předem vyzkoušejte. Když vám budou vyhovovat, vezměte si je s sebou.

Mohlo by se vám udělat špatně, což by byl na cestě velký problém. 

Chci vám poradit, co fakt nedělat:

Pokud si dáte po celonoční chůzi/běhu něco, co obvykle nesnídáte, můžete si zadělat na pěkné zdravotní problémy. Mě se to stalo. A to jsem si dala na první občerstvovačce (v 6 ráno) jen müsli, které normálně jím. Ale byly nějaké zapečené, na které jsem nebyla zvyklá, a prostě mi nesedly.

Je to podle mě i tím, že pro naše tělo není normální celonoční pohybová aktivita, kdy se žaludek pořád „natřásá“.
Bolesti břicha jsem měla až do večera. Až po polévce na Pustevnách se mi udělalo úplně blaze.

        • Podruhé jsem to už neudělala a jedla jsem jen to, co jsem věděla, že snesu. Banán, svou svačinu, polévky na občerstvovačkách a na Pindule suchý salám s chlebem.
        • Proto vám doporučuji, dávejte si jen to, co vám dělá na žaludek dobře a jste na to zvyklí. To platí nejen o jídle na občerstvovačkách, ale hlavně o suplementech!
        • Všechny gely a přípravky, které si ponesete s sebou, si určitě předem při nějakém tréninku vyzkoušejte a rozhodně nejezte různé druhy v kombinacích, jak vám přijdou pod ruku.

 

  • Co jsem jedla po B7:

        • Po závodě jsem doplňovala minerály-Vápník, Hořčík, Zinek ve formě tablet.
        • Jinak jsem pokračovala v normální stravě jako předtím.

 

  • Jak se stravuji dnes:

V posledních letech jsem si do svého jídelníčku zařadila několik nových potravin, které jsem objevila později. Dočetla o jejich vynikajících účincích pro běžce. Určitě je doporučuji vyzkoušet před závodem, v běžném životě:

      • Chia semínka-používají je nejlepší běžci na světě, Tharahumarové, jako zázračný přípravek. Inspirovala jsem se v úžasné knížce „Zrozeni k běhu“.
      • Quinoa-superpotravina, o jejíchž účincích se můžete víc dočíst v zde.
      • Avokádo– obsahuje vlákninu, bílkoviny, draslík a vitamíny B, E a C. Dávám si ho ráda na chléb, osolím a posypu plátky nebo kousky česneku.
      • MCT olej-je vyroben z čistého kokosového oleje. Do těla se vstřebává až 7x rychleji než kokosový olej nebo jiné tuky. Přináší rychlou energii, která vám vydrží půl dne a je lépe stravitelný, neboť putuje přímo do jater a nezatěžuje žlučník. MCT olej je populární mezi sportovci pro rychlou energii a regeneraci svalů. Také je dobrý jako náhrada krátkodobé energie z cukrů(pro ty, co ho nejedí).
      • Med jsem jedla vždycky a datlový sirup používám jako sladidlo, protože jsem poslední 3 roky cukrfree.
  • A co růžová pilulka?

Ano, je to tak. Nějakou pilulku na bolest si vezměte s sebou. Jedna za den vám neblíží a může pomoct překonat nenadálou bolest. Já jsem si ji také vzala.

8. Pár vychytávek pro vás:

  1. Nejezte při B7 nic, co nemáte předem vyzkoušené.
    • I když máte konkrétní suplement vyzkoušený, nemusí vám po celonočním běhu/pochodu sednout. Proto s nimi opatrně…
  2. Oholte si tělo, ale nanejvýš 1 den před startem.
    • Když to uděláte 2-3 dny předem, budete trpět, protože chloupky dorostou na 1mm a ty pak pořádně škrábou!
  3. Ostříhejte si nehty na nohách, ale ne den před startem! Tohle udělejte o pár dní dřív, kdyby se náhodou nehet zastřihl, ať se stihne zahojit. Takový problém by byl hodně nepříjemný.
  4. Namažte si místa (prsty na nohou a rozkrok), která se o sebe třou, nejlépe vazelínou (koupíte ji v lékárně).
  5. Pánové-přelepte si bradavky náplastí. Tričko zpocené za celý den vám je může rozedřít do krve.
  1. 9.  Výsledek? Bedna!

Svou první B7 opravdu nikdy nezapomenu. Šly jsme dvě „baby“, kategorie ženy 50+, neměly jsme žádný doprovodný fanklub ani poradce, jak se připravovat. Měly jsme jen společný cíl, který se nám podařilo splnit. Měly jsme vůli na náměstí do Frenštátu dojít a na pomyslnou K2 vystoupat. Udělaly jsme pro to všechno, co jsme mohly.
Odměna byla sladká. Když jsme se v noci po závodě vrátily domů, zjistily jsme ve výsledcích, že jsme na 3. místě v naší kategorii.
Medaile, kterou jsme dostaly v neděli při slavnostním vyhlášení, je jednou z mých nejcennějších.

V tom roce stálo na startu 3035 závodníků, z toho 809 sporťáků a 2226 hobíků. Do cíle došlo celkem 2092 borců. A my mezi nimi.

Druhou B7 jsme šli v kategorii mix 50+ s Jirkou v čase 27:28:50. Trať byla v tomto roce delší, takže si nemůžeme porovnat časy s předchozí B7. Ale zvládli jsme to v limitu a v pohodě, neměli jsme ani jeden z nás žádný zdravotní problém. Normální únava, ale puchýře nebo jiné úrazy ne. Ani to břicho už mě nebolelo jako při minulé sedmičce, protože jsem si dala opravdu pozor, co jím.


10. Běhání-nejlepší základ

  • Pokud ještě nemáte přesnou koncepci, jak  se na závod připravit, naskočte do mého 9týdenního online kurzu Škola běhání, kde se naučíte uběhnout souvisle 5 kilometrů.
  • Jasně, že je to oproti délce závodu směšná vzdálenost. Ale můžete získat zvyk na pravidelný pohyb-běh, pokud ho ještě nemáte. V kombinaci s vašimi dalšími tréninkovými aktivitami to bude poctivá a skvělá příprava na B7.

Podívejte se na to z jiného úhlu:

        • Trénovat v online kurzu se chodí 3x týdně, podle vašich možností. Tím máte zaručeno, že budete mít pravidelný trénink.
        • Nebo můžete běhat každý den třeba kratší vzdálenosti, když nebudete mít čas na jinou formu tréninku třeba přes týden. Běhání totiž patří mezi  nejúčinnější formy pohybu z pohledu výkon/čas.
        • Když projdete kurzem, máte ještě poměrně dlouhou dobu před sebou a můžete si postupně přidávat na čase/kilometrech a věřte, že se můžete dostat k dobrým výkonům a budete týden před startem ve skvělé kondici.
        • Největším bonusem, který získáte běháním, je systematické zvyšování kondice a pak si klidně troufnete i na B7.

Přeji vám hodně štěstí a hlavně zdraví na cestě přes beskydské vrcholy!