Zvu vás do své zážitkové fotogalerie
Chci se s vámi podělit o své fotografie (nejen) z cest, kam jsem se v posledních letech podívala. Jsou to fotografie z treků, výstupů na vrcholy nebo z přechodů hor. Nechybí ani pár obrázků z výjimečného horského maratonu Beskydská sedmička.
Rozhodla jsem se zveřejnit a ukázat vám své fotografie v době, kdy jsme neměli možnost vyjet libovolně za hranice ani si konkrétně plánovat své nové cesty, v době pandemické.
Žádná z mých cest není z kategorie „relax u moře“ Spíše naopak. Vybírám si cíle, které jsou spojené s horami, které mě někdy nějak oslovily a nalákaly, a s pohybem a poznáváním.
Relaxace pro mě znamená dát si do těla, poznat a vidět něco nového. Většina mých cílů je dostupná jen vlastními silami (tím myslím žádná lanovka, vlak, auto…), takže to nejsou místa přeplněná davy turistů. Dokonce se nám už párkrát stalo, že jsme měli z ojedinělého kolemjdoucího upřímnou radost.
Bonusem mých cest je ta krása kolem mě, jestliže aspoň trochu vyjde počasí. Ale i když nevyjde a je opravdu „hnusně“, nesu si ve vzpomínkách atmosféru toho místa v sobě. To jsou ty opravdové zážitky.
Cíle si vybírám s ohledem na své fyzické možnosti. Vím, na co mám. Nikdy nepodceňuji ani přípravu a z toho vyplývající výbavu.
Na každou cestu si připravujeme plán, který zohledňuje všechny známé okolnosti:
-
- Kolik nás pojede a čím,
- itinerář cesty,
- kde budeme spát – vlastní stan, bivak, winterraum, chata, stan v místě, auto na parkovišti, pod širákem,
- mapa oblasti, kam míříme, to je základ, i když máme chytré mobily, hodinky a GPS,
- jak a co budeme jíst (vlastní vaření = všechno s sebou, možnost doplnění zásob po cestě),
- voda po cestě – nutnost čištění vody, rozpouštění sněhu,
- klima a počasí v dané lokalitě v době, kdy se tam chystáme,
- politická situace, víza,
- měna, pojištění, očkování,
- zajímavosti o zemi nebo destinaci.
Je prostě vždycky lepší být připravený a vědět co nejvíc informací, než potom ztrácet čas hledáním a dokupováním potřebných a většinou nezbytných věcí. Dost často jsou naše cílová místa bez signálu a dat, takže se ani nedá spoléhat na hledání jakýchkoli informací na internetu.
Když všechno vyjde podle plánu, nebo si dokonce operativně plán vylepšíme, zažívám chvíle nepopsatelného štěstí a nadšení. Někdy to jde s překážkami, někdy hladce, ale to je právě na tom nádherné!
Do hor jezdím, protože je mám ráda. Panuje tam nebeský klid. Ticho a čistá krása.
Co tedy v době pandemie mohl dělat milovník hor, nadšený vysokohorský turista nebo ferratista? Prohrabovat se ve svém archívu fotek a vzpomínat, prohlížet si fotografie druhých nebo sledovat videa, kterých je na internetu opravdu nepočítaně…
Mohl se také vzdělávat, probírat se mapami, číst si příběhy horolezců nebo se dívat na jejich dokumenty, brouzdat po internetu, objevovat neznámé a plánovat vytoužené cíle na příště…
A co běžec? Ten to měl i teď docela dobré. Mohl si běhat po svých blízkých cestách podle libosti, mohl se zdokonalovat v běžecké technice, věnovat se běžecké abecedě nebo třeba posilování či strečinku. Myslím, že právě to byla doba, kdy se projevila opravdová láska k běhání, kdy člověk běhal sám a pro sebe.
Jak jsem běhala já? Nebyly žádné závody, netrénovala jsem na výkon, ale běhala jsem si pro radost, pro posílení imunity, abych si vyčistila hlavu z home office a bylo mi dobře…
Běhání je nejpřirozenější a nejjednodušší způsob, kterým si udržujeme svou fyzickou, ale i psychickou rovnováhu. A dá se provozovat opravdu všude.
Když se pravidelně udržujeme v dobré kondici, jsme připraveni si vyšlápnout na pořádnou túru nebo na výlet do hor.
Fotografie
Některé fotografie jsem už dlouho neviděla a při jejich prohlížení jsem se v duchu přenesla znovu na místa, kde byly pořízeny. Docela přesně si vybavuji, jaké bylo tehdy počasí, jak jsem se cítila a třeba i co jsme měli k jídlu. Je pravda, že se mi u toho třídění zastesklo…
Jsem moc šťastná, že jsem všechna ta „dobrodružství“ zažila.
Všechny cesty, ze kterých jsou následující obrázky, jsme uskutečnili sami nebo s kamarády, se stanem na zádech a bez cestovek. Nestály nás tedy tolik peněz, kromě těch, kde jsou potřeba letenky.
Každé album vám krátce představím a pak si jen klikněte na fotku a přeji hezkou podívanou a možná i inspiraci pro vás.
1. Island – přechod poloostrova Hornstrandir 2019
Na přelomu loňského července a srpna, kdy tady v Čechách panovaly parádní tropické teploty, jsme se vydali trošíčku na sever, protože jsme měli už od jara zakoupené letenky s přesným cílem -přechod nejsevernějšího islandského poloostrova Hornstrandir. Již doma jsem si nastudovala, že je to místo celoročně bičované silnými větry a zahalené těžkými mraky. Nikdo tu již trvale nežije a mohu potvrdit, že se tomu nedivím.
Trek přes poloostrov jsme šli ve čtyřech a ještě jsme si ho prodloužili o přechod ledovce Drangajökull, ležícím ve výšce 925 m, který je jediným na Islandu, který se v posledních letech nezmenšuje.
Zem poloostrova je nasáklá vodou, často se boříme do močálů, sundáváme boty i kalhoty a brodíme ledové řeky i několikrát denně. Den za dnem překonáváme několik set metrů vysoké útesy, abychom zase slezli na pláže Grónského moře a utábořili se. V noci je světlo, protože jsme těsně pod severním polárním kruhem, který je 66° a 33′ severní šířky.
Po cestě potkáváme polární lišky, miliony racků, černé kachny, lachtany, útočné ptáky bouřňáky, mrtvou i živou velrybu a jednoho papuchálka. Dva týdny pochodu divokou přírodou, kdy jsme si nesli všechno, co potřebujeme k životu, na zádech. Jedním z nejpříjemnějších okamžiků byla koupel v termálním bazénku Reykjafjörður o teplotě 46°C…
2. Pákistán – přechod ledovce Baltoro 2018
Na začátku srpna 2018 jsme odletěli do Islamabádu. Odtud jsme se přemístili do Skardu, které je východiskem pro všechny horolezce i trekaře, kteří míří do pohoří Karákorám sousedící s Himalájemi, k jeho nejvyšší hoře K2 nebo třeba jen na ledovec Baltoro, tak jako my.
Trek přes ledovec, ale i ohromné hory, divoká příroda, naši nosiči i místní obyvatelé…to všechno je tak jiné než na co je středoevropan zvyklý.
V Pákistánu jsme strávili 21 dní. Svoje zážitky a dojmy právě sepisuji do článku, protože toho je hodně, co stojí za to říct…
3. Beskydská sedmička – 2013
Beskydská sedmička je extrémní horský maraton a dálkový pochod dvojic a v roce 2013 ještě trojic, který vede přes vrcholy Beskyd. B7 2013 startovala 6.září ve 22.00 h večer v Třinci a do cíle jsme došly 8.9. do Frenštátu pod Radhoštěm. Celý závod popisuji ve svém článku.
Náš tým Pohodářky došel v celkovém čase 25:55:08. Šly jsme přes Beskydy bez spánku a zastavení 84 km trasu hobby. Skončily jsme ve své kategorii ŽENY 50+ na 3. místě…
4. Beskydská sedmička – 2014
Moje druhá B7. Věděla jsem, do čeho jdu. Trať jsem si pamatovala od loňska a změnila se jen trochu:
VELKÝ JAVOROVÝ – ŘEKA – ROPICE – MORÁVKA – TRAVNÝ – KRÁSNÁ – LYSÁ HORA – OSTRAVICE – SMRK – ČELADNÁ – ČERTŮV MLÝN – TANEČNICE – PUSTEVNY – RADHOŠŤ – PINDULA – JAVORNÍK
Čas 27:28:50 – trasa Hobby 92 km
Šli jsme tentokrát v kategorii mix 50+ a naším cílem bylo:
- dojít do cíle v časovém limitu,
- přejít 8 vrcholů Beskyd,
- najít správnou cestu potmě,
- dojít do cíle ve zdraví, což je v našem věku výkon, kterého si nesmírně cením.
5. Mont Blanc 2013
Byla to moje první čtyřtisícovka. Vyjeli jsme z Prahy dodávkou v devíti lidech a já jsem poprvé poznala velmi zvláštní seskupení s názvem Euthanasie. Už při aklimatizačním výstupu na Bishorn jsem začínala název chápat…
Postup ve 2 lanových družstvech a dosažení vrcholu Mont Blancu bylo pro mě neskutečné!
6. Mont Blanc 2014
Hned v následujícím roce jsem se vydala na vrchol „Bílé hory“ podruhé, ale tentokrát s úplně jinou společností.
Aklimatizaci jsme provedli z italského Cervino, pokud nám počasí dovolilo. V tomto roce oproti loňskému stále pršelo a pršelo, nahoře sněžilo. Při výstupu jsme šli skrz 80 cm nového sněhu…mělo to ale i své výhody. V jindy narvané chatě Gouter jsme byli téměř sami a při výstupu jsme se opravdu nemuseli s nikým tlačit.
7. Dachstein, Grimming 2015
- Výstup na vrchol Hoher Dachstein 2995 m Superferratou, která se skládá ze tří částí – Anna (začíná v 1800m), Johann a Schulter. Úžasných 1200 výškových metrů a to skoro v přímé lince jižní stěny. (Obtížnost max D/E).
- Grimming 2351 m – náročný výstup nepříliš frekventovanou turistickou cestou (nikoho jsme nepotkali)
- Stříbrná soustěska (Silberkarklamm)-kouzelné místo s ferratami a přelezy, vodopády a lávkami. Za půl dne jsme prošli tři fajn ferraty.
8. Monte Rosa – Walliské Alpy 2016
Začátek celého přechodu byl v Zermattu, odkud jsme vyjeli lanovkou na Klein Matterhorn (3883 m) a odtud už po svých. Šli jsme natěžko, přes čtyřtisícovky Breithorn hlavní a vedlejší vrchol, Castor, Lyskamm a Signalkuppe. Byli jsme tváří v tvář Matterhornu a v dálce se rýsoval i Mont Blanc. Přecházeli jsme Monte Rosu. Ačkoli byl přelom července a srpna, v noci nám přimrzal stan ke sněhu. Opravdový zážitek.
9. Běhání
10. Malá Fatra
11. Sněžnice
