Inspirujte se, co můžete zažít s batohem na zádech (věk 50+ není překážkou).

Chci se s vámi podělit o fotografie ze svých cest. Jsou to fotografie z treků, výstupů na vrcholy nebo z přechodů hor. Nechybí ani pár obrázků z výjimečného horského maratonu Beskydská sedmička.

Chci vás inspirovat k nevšedním cestám, na které se nezapomíná.
Pokud máte chuť a odhodlání, jděte do toho.
  • Žádná z mých cest nepatří do kategorie „válečka u moře“.  Spíše naopak. Většinou to je pěkná zabíračka. Ale o to silnější pak mám dojmy.
  • Vybírám si cíle, které jsou spojené hlavně s horami, které mě někdy oslovily, nalákaly a taky s pohybem a poznáváním.
  • Dovolená pro mě znamená dát si do těla, poznat a vidět něco nového. Většina mých cílů je dostupná jen vlastními silami (tím myslím žádná lanovka, vlak, auto…), takže to nejsou místa přeplněná davy turistů. Dokonce se nám už párkrát stalo, že jsme měli z ojedinělého kolemjdoucího upřímnou radost.
  • Všechny své cesty si stále nosím v hlavě. Když se potom podívám na fotografie, které se snažím pořizovat za všech okolností, mám ve vzpomínkách atmosféru toho konkrétního místa, jaké bylo počasí nebo co jsme třeba jedli…
  • Cíle si vybírám s ohledem na své fyzické možnosti. Vím, na co mám. Nikdy nepodceňuji ani přípravu a z toho vyplývající výbavu.

Na každou cestu si připravujeme plán, který zohledňuje všechny známé okolnosti:

    1. Kolik nás pojede a čím,
    2. itinerář cesty,
    3. kde budeme spát – vlastní stan, bivak, winterraum, chata, stan v místě, auto na parkovišti, pod širákem,
    4. mapa oblasti, kam míříme, to je základ (v poslední době off line stažené mapy)
    5. jak a co budeme jíst (vlastní vaření = všechno s sebou, možnost doplnění zásob po cestě),
    6. oblečení a vhodné boty,
    7. voda po cestě – nutnost čištění vody, rozpouštění sněhu,
    8. klima a počasí v dané lokalitě v době, kdy se tam chystáme,
    9. politická situace, víza,
    10. měna, pojištění, očkování,
    11. zajímavosti o zemi nebo destinaci.

Je prostě vždycky lepší být připravený a vědět co nejvíc informací, než potom ztrácet čas hledáním a dokupováním potřebných a většinou nezbytných věcí. Dost často jsou naše cílová místa bez signálu a dat, takže se ani nedá spoléhat na hledání jakýchkoli informací na internetu.

Když všechno vyjde podle plánu, nebo pokud si dokonce operativně plán vylepšíme, zažívám chvíle nepopsatelného štěstí a nadšení. Někdy to jde s překážkami, někdy hladce, ale to je právě na tom nádherné!

Na všechny výpravy je potřeba dobrá fyzička. Bez ní by to prostě nešlo. Svou kondici si udržuji už léta každodenním pohybem.

      • běhám,
      • chodím svižnou chůzí, někdy i s hůlkami NW, také po horách a lezu po ferratách,
      • jezdím na kole, na běžkách, na inlinech,
      • plavu…
Limity jsou jen v naší hlavě.

Jsem moc šťastná, že jsem všechna ta „dobrodružství“ zažila.

Všechny cesty, ze kterých jsou následující obrázky, jsme uskutečnili sami nebo s kamarády, se stanem na zádech a bez cestovek (až na jednu). Nestály nás tedy tolik peněz, kromě těch, kde jsou potřeba letenky.

Každé album vám krátce představím a pak přeji hezkou podívanou a inspiraci pro vás.

1. Korsika-přechod po trase GR20-2022

Na začátku července jsme se vydali na přechod Korsiky po GR20, která už nás pár let lákala. Korsika je považovaná za nejkrásnější ostrov ve Středomoří. Vysoké hory, čisté pláže, průzračné teplé moře, malebné horské vesničky i přístavní městečka, skvělé víno, sýry a jiné delikatesy.

GR20 patří k nejkrásnějším, ale zároveň nejnáročnějším trekům v Evropě. Celá trasa měří 180 km. Skládá se ze dvou částí. Jižní část je malebnější, kratší a snažší. Severní je náročnější, drsnější, surovější a skalnatější. My jsme šli od severu k jihu (může se jít i obráceně):

    • 8 dní-8 etap
    • nachodili jsme 95km,
    • nastoupali 7350 výškových metrů,
    • sestoupali 7800 (!) 💪 ,
    • 60 hodin čistého času chůze⏱️.

GR20, to je neskutečná divoká příroda, terén, který se nedá běžným alpským chodníčkům přirovnat. Ostré kameny, prudká stoupání a nekonečná klesání po sporadicky značených cestičkách. Někdy jen mužíky, jindy červeno-bílou značkou.

Nádherná jezírka, koně, krávy a ovce po cestě i ve 2ooo metrech. A také macchie, ostré pichlavé keře typické pro Korsiku.

Celé dny bylo 30 stupňové vedro, na zádech všechno s sebou. Po západu slunce zima. Za celou dobu spadlo asi 5 kapek…

Postupovali jsme od jednoho kempu ke druhému, kde jsme postavili stan, uvařili a brzy ráno zase pokračovali. (Poplatek za stan v kempu byl cca 7 euro/osobu).

Zdolali jsme i nejvyšší horu Monte Cinto 2706m. Ze sedla, kde jsme odložili batohy, jsme vyskákali zajímavou cestou nahoru i dolů po kamenech a mohli se z vrcholu pokochat výhledem na ostrov i moře.

kliknutím na úvodní fotografii se dostanete do alba

2. Island-přechod poloostrova Hornstrandir 2019

Na přelomu července a srpna 2019, kdy tady v Čechách panovaly parádní tropické teploty, jsme se vydali trošíčku na sever, protože jsme měli už od jara zakoupené letenky s přesným cílem – nejsevernější islandský poloostrov Hornstrandir.  Už doma jsem si nastudovala, že je to místo celoročně bičované silnými větry a zahalené těžkými mraky. Nikdo tu již trvale nežije a mohu potvrdit, že se tomu nedivím.

Trek přes poloostrov jsme šli ve čtyřech a ještě jsme si ho prodloužili o přechod ledovce Drangajökull, ležícím ve výšce 925 m, který je jediným na Islandu, který se v posledních letech nezmenšuje.

Zem poloostrova je nasáklá vodou, často se boříme do močálů, sundáváme boty i kalhoty a brodíme ledové řeky i několikrát denně. Den za dnem překonáváme několik set metrů vysoké útesy, abychom zase slezli na pláže Grónského moře a utábořili se. V noci je světlo, protože jsme těsně pod severním polárním kruhem, který je 66° a 33′ severní šířky.

Po cestě potkáváme polární lišky, miliony racků, černé kachny, lachtany, útočné ptáky bouřňáky, mrtvou i živou velrybu a jednoho papuchálka. Dva týdny pochodu divokou přírodou, kdy jsme si nesli všechno, co potřebujeme k životu, na zádech. Jedním z nejpříjemnějších okamžiků byla koupel v termálním bazénku Reykjafjörður o teplotě 46°C…

kliknutím na úvodní fotografii se dostanete do alba


3. Pákistán-přechod ledovce Baltoro-2018

Na začátku srpna 2018 jsme odletěli do Islamabádu. Odtud jsme se přemístili do Skardu, které je východiskem pro všechny horolezce i trekaře, kteří míří do pohoří Karákorám sousedící s Himalájemi, k jeho nejvyšší hoře K2 nebo třeba na ledovec Baltoro, tak jako my.

Trek přes ledovec, ale i ohromné hory, divoká příroda, naši nosiči i místní obyvatelé…to všechno je tak jiné než na co je středoevropan zvyklý.

V Pákistánu jsme strávili 21 dní.

kliknutím na úvodní fotografii se dostanete do alba

Concordia a K2
Pohled ze stanu z Concordie na K2

4. Beskydská sedmička-2013

Beskydská sedmička je extrémní horský maraton a dálkový pochod dvojic a v roce 2013 ještě trojic, který vede přes vrcholy Beskyd. B7 2013 startovala 6.září ve 22.00 h večer v Třinci a do cíle jsme došly  8.9. do Frenštátu pod Radhoštěm. Celý závod popisuji ve svém článku.

Náš tým Pohodářky došel v celkovém čase 25:55:08. Šly jsme přes Beskydy bez spánku a zastavení 84 km trasu hobby. Skončily jsme ve své kategorii ŽENY 50+ na 3. místě…

kliknutím na úvodní fotografii se dostanete do alba

5. Beskydská sedmička – 2014

Moje druhá B7. Věděla jsem, do čeho jdu. Trať jsem si pamatovala od loňska a změnila se jen trochu:

VELKÝ JAVOROVÝ – ŘEKA – ROPICE – MORÁVKA – TRAVNÝ – KRÁSNÁ – LYSÁ HORA – OSTRAVICE – SMRK – ČELADNÁ – ČERTŮV MLÝN – TANEČNICE – PUSTEVNY – RADHOŠŤ – PINDULA – JAVORNÍK

Čas 27:28:50 – trasa Hobby 92 km

Šli jsme tentokrát v kategorii mix 50+ a naším cílem bylo:

  • dojít do cíle v časovém limitu,
  • přejít 8 vrcholů Beskyd,
  • najít správnou cestu potmě,
  • dojít do cíle ve zdraví, což je v našem věku výkon, kterého si nesmírně cením.

kliknutím na úvodní fotografii se dostanete do alba

6. Mont Blanc 2013 

Byla to moje první čtyřtisícovka. Vyjeli jsme z Prahy dodávkou v devíti lidech a já jsem poprvé poznala velmi zvláštní seskupení s názvem Euthanasie. Už při aklimatizačním výstupu na Bishorn jsem začínala název chápat…
Postup ve 2 lanových družstvech a dosažení vrcholu Mont Blancu bylo pro mě neskutečné!

kliknutím na úvodní fotografii se dostanete do alba

7. Mont Blanc 2014 

Hned v následujícím roce jsem se vydala na vrchol „Bílé hory“ podruhé, ale tentokrát s úplně jinou společností.
Aklimatizaci jsme provedli z italského Cervino, pokud nám počasí dovolilo. V tomto roce oproti loňskému stále pršelo a pršelo, nahoře sněžilo. Při výstupu jsme šli skrz 80 cm nového sněhu…mělo to ale i své výhody. V jindy narvané chatě Gouter jsme byli téměř sami a při výstupu jsme se opravdu nemuseli s nikým tlačit.

kliknutím na úvodní fotografii se dostanete do alba

8. Dachstein, Grimming 2015

  • Výstup na vrchol Hoher Dachstein 2995 m Superferratou, která se skládá ze tří částí – Anna (začíná v 1800m), Johann a Schulter. Úžasných 1200 výškových metrů a to skoro v přímé lince jižní stěny. (Obtížnost max D/E).
  • Grimming 2351 m – náročný výstup nepříliš frekventovanou turistickou cestou (nikoho jsme nepotkali)
  • Stříbrná soustěska (Silberkarklamm)-kouzelné místo s ferratami a přelezy, vodopády a lávkami. Za půl dne jsme prošli tři fajn ferraty.

kliknutím na úvodní fotografii se dostanete do alba

9. Monte Rosa – Walliské Alpy 2016

Začátek celého přechodu byl v Zermattu, odkud jsme vyjeli lanovkou na Klein Matterhorn (3883 m) a odtud už po svých. Šli jsme natěžko, přes čtyřtisícovky Breithorn hlavní a vedlejší vrchol, Castor, Lyskamm a Signalkuppe. Byli jsme tváří v tvář Matterhornu a v dálce se rýsoval i Mont Blanc. Přecházeli jsme Monte Rosu. Ačkoli byl přelom července a srpna, v noci nám přimrzal stan ke sněhu. Opravdový zážitek.

kliknutím na úvodní fotografii se dostanete do alba

10. Běhání

kliknutím na úvodní fotografii se dostanete do alba

11. Malá Fatra

kliknutím na úvodní fotografii se dostanete do alba

12. Sněžnice

kliknutím na úvodní fotografii se dostanete do alba