Blog

Chci začít běhat, ale…

Běhat se dá všude, i na dovolené. Třeba i naboso, když se vám do kufru nevejdou běžecké boty.

Chci začít běhat, ale…

Konec prázdnin nebo začátek školního roku. Mnozí z nás považují toto období za určitý mezník, konkrétní bod, kterým začíná něco nového…1. září v některých z nás vyvolává pocit k zahájení nové činnosti.

Prázdniny a dovolená jsou za námi a my máme chuť se pustit do něčeho nového. Chceme začít tu „novou aktivitu“, kterou již máme v hlavě delší dobu, a pořád na ni nedošlo. Nějak nebyl čas. Ale teď padlo rozhodnutí a jdete do akce.

Jaký je váš plán, vaše zářiové předsevzetí? Pokračovat ve čtení „Chci začít běhat, ale…“

7 tipů, jak nejlépe přežít běhání v horku

7 tipů, jak nejlépe přežít běhání v horku

I přesto, že se léto chýlí ke konci, je dobré vědět pár užitečných informací, které vám pomohou lépe překonat horký nebo teplý vzduch. Nakonec i babí léto může být teplé, a třeba se vám některé problémové situace při běhání spojené s horkem vyřeší právě dodržováním následujících rad.

Můžete si zaběhat dobře, když budete vědět, jak se máte připravit. Moje oblíbené heslo je

Kdo je připraven, není překvapen.

Pokračovat ve čtení „7 tipů, jak nejlépe přežít běhání v horku“

Tři dvoutisícovky za tři dny.

Vrcholový kříž Predného Soliska.
Vrcholový kříž Predného Soliska.

Tři dvoutisícovky za tři dny.

Nejen během je běžec živ. Člověk, který běhá, nabírá sílu a kondici i dalšími a navíc velmi příjemnými aktivitami. Jednou z nich, alespoň pro mě, je vysokohorská turistika. Že se dá zvýšit fyzička výstupem do vyšší nadmořské výšky je dokázané. Nemusí to být zrovna Himaláje. I nižší kopce, které nám jsou dostupnější i několikrát v roce, mají stejný efekt. Pokračovat ve čtení „Tři dvoutisícovky za tři dny.“

Jak uběhnout extrémní závod, i když se na něj nepřihlásíte…

Žernovský bajk je terénní závod horských kol. Ale pořadatelé v loňském roce přišli s nápadem uspořádat pro běžecké nadšence 1. ročník běžeckého závodu ve stopách žernovského bajku. Poté, až dojedou všechny kategorie cyklistů a vyhlásí se výsledky, odstartuje se tento běžecký závod.

Trasa závodu vede polními a lesními pěšinkami překrásnou krajinou Babiččina údolí, Ratibořic, okolo hradu Rýzmburk i podél řeky Úpy. Letošní trasa byla dlouhá 11 km. Protože se mi loňský závod moc líbil, přihlásila jsem se letos znovu.

Celý týden před závodem panovalo horké letní počasí, které vrcholilo právě v sobotu. Odpoledne bylo kolem 33 stupňů. V 19.15 hodin, kdy byl start, už teplota trochu klesla, ale vedro bylo pořád. V dálce byly vidět černé mraky. Nálada na startu byla uvolněná a pořadatelé závodníkům vysvětlovali průběh trasy s operativně zařazenou občerstvovačkou.

Asi po 20 minutách se znatelně setmělo, začal foukat vítr a objevily se první kapky deště. Startovní pole se rozptýlilo a já jsem běžela ve skupince se dvěma běžci. Vítr i déšť začal nápadně zesilovat. Pořád to však bylo příjemné osvěžení po těch několika dnech suchého horka.

Po půlhodině od startu, kdy jsme se dostali na dlouhý úsek po rozlehlé louce, se ovšem strhlo doslova peklo. Blesk, bouřka, velký vítr a silný déšť brzdily naše neúnavně běžící těla s hlavami skloněnými k zemi.

Naštěstí jsem tudy běžela loni a věděla jsem, že za chvíli tady někde musí být odbočka do lesa.

Po louce jsme my tři běželi dlouho. Poryvy větru, nepříjemné dešťové kapky i malé ostré kroupy nás bičovaly a byli jsme totálně promočení. Jedna moje bota vážila asi kilo. Navíc se při prudkém lijáku udělaly ve vyjetých kolejích od cyklistů proudy vody, takže běh připomínal spíš brodění potokem.

Nebylo téměř vidět, jak se setmělo, ale najednou se objevil na kraji lesa jeden ze závodníků, který tam byl „schovaný“ před bouřkou a ptal se, jestli běžíme dál. Odpověděli jsme mu, že jo. Jestli to slyšel, to nevím, ale připojil se k nám.

Hlavou mi projela otázka. Co bych asi získala tím, že bych dál neběžela? Zůstala bych v tom lijáku ještě delší dobu uprostřed luk, bez mobilu a stejně bych se musela do civilizace dostat po svých! 
To mě tedy ani nenapadlo. Naopak. Chtělo se mi běžet co nejrychleji a být brzy v cíli na žernovském hřišti.

Míjeli jsme potrhané pásky, které ještě odpoledne ukazovaly cyklistům trasu. Najednou se objevil v lese člověk  se zapnutou baterkou a mával na nás, kam máme odbočit. Později jsme se dozvěděli, že to byl jeden z pořadatelů, který běžel naproti závodníkům do protisměru. 

V lese se běželo o poznání líp, protože jsme byli krytí před větrem. Objevily se ovšem další nepředvídatelné komplikace jako důsledek vydatného deště. Na úzké pěšince tekly potoky vody a klouzalo to. Větve stromů, které lemovaly pěšinu, se pod tíhou vody sklonily a tvořily překážky ve tvaru brány, takže jsme si museli rukama rozrážet cestu. Seběhli jsme do údolí řeky Úpy a čekalo nás největší stoupání celého závodu, kolem zříceniny hradu Rýzmburk.

Touha být tam co nejdříve mě popoháněla a celý úsek jsem vyběhla, i když loni jsem právě zde neměla sílu a pár výškových metrů šla pěšky. 

Je vidět, že člověk v ohrožení objevuje svoje skryté rezervy. 

Další překvapení pro mě byla „cílová rovinka“. Když jsem vyběhla z lesa k místu, kde jsme před hodinkou startovali, vypadalo nějak jinak. Neviděla jsem nafukovací bránu ani žádnou cílovou pásku. Po chvíli rozčarování a posléze radosti, že jsem se dostala do cíle živá a zdravá jsem se dozvěděla, že všechno strhla bouřka a bránu museli uklidit, aby neodlétla.

Neměla jsem vůbec přehled o nikom v závodním poli a pořadí, když jsem sama viděla sotva před sebe. Postupně dobíhali další a další závodníci, kteří na různých místech tratě zabloudili. Někteří se dostali až do další vesnice a nechali se přivézt autem. Objevilo se i malé zranění.

Pořadatelé se nakonec dopočítali všech vydaných startovních čísel a to bylo vítězství pro všechny.
Vyhlašování výsledků a předávání cen proběhlo v sokolovně skoro jako po normálním závodě. 

Počasí nám ukázalo, kdo je tady pánem. Myslím si, že na tento  romanticko – extrémní závod, kdy si někteří účastníci sáhli na dno, nemůžu nikdy zapomenout.

„Co dodat? Pro mě jedna zkušenost. Když si myslím, že už nemůžu, není to tak docela pravda.“

Jak rychle nabrat fyzičku

Jak rychle nabrat fyzičku

Protože se věnuji běhání už spoustu let, přišla jsem za tu dobu na pár zajímavých vychytávek. S jednou z nich vás teď seznámím, protože si myslím, že by mohla být velmi prospěšná i všem ostatním, kteří běhají
a chtějí si rychle, dá se říct skokově zlepšit kondici. V dnešní uspěchané době chce každý všechno rychle a hned. Tohle je přesně ono. Pokračovat ve čtení „Jak rychle nabrat fyzičku“

Jak začít běhat aneb nikdy není pozdě!


Rozhodla jsem se, že na svém webu poskytnu rady a informace všem, mladým, i svým vrstevníkům. Všem, kteří by chtěli začít dělat ve svém životě něco nového. Chtěli by třeba začít běhat, nebo chodit po horách, nebo v zimě na sněžnicích…Protože jsem aktivní běžkyně, která se běhání začala intenzivně věnovat až po 45. roce svého života, můžu  vám teď, po více než 10 letech radit a pomáhat a předávat zkušenosti… Pokračovat ve čtení „Jak začít běhat aneb nikdy není pozdě!“

10 důvodů, proč začít běhat

10 duvodu, proc behat

10 důvodů, proč začít běhat.

Stále víc lidí dnes začíná s běháním. Říká se, že prý je to moderní, a proto ti lidé běhají. Že by davy lidí běhaly jen kvůli tomu?

A není to třeba jinak? Není teď taková doba, že se lidé potřebují uvolnit z toho uspěchaného kolotoče plného zodpovědnosti a starostí
PRÁCE-VYDĚLÁVÁNÍ PENĚZ-BYDLENÍ-RODINA?


Mnoho lidí, kteří se běhat naučili a zjistili, co jim běh přináší, prostě běhat chtějí! Běh jim dává přesně to, co oni potřebují.

Čistou hlavu vyvětranou na čerstvém vzduchu a pocit vítězství sami nad sebou.

Svobodu. Když běží, je úplně jedno, kdo jsou, a jakou práci dělají, nebo co od nich společnost očekává.

Abyste zažili pocit svobody, uvolnění a vítězství, je dobré se od začátku učit běhat správně, abyste neskončili dřív, než ty správné pocity přijdou. Pokračovat ve čtení „10 důvodů, proč začít běhat“

Vyběhnout na Sněžku?


V sobotu, poslední den zimního času v letošním roce, jsme se rozhodli. Nádherné skoro jarní počasí nás navnadilo a proto jsme ani na chvilku nazaváhali. Táhlo nás to jako  magnet. Na dlouhou túru už bylo pozdě,
ale na výstup na Sněžku to bylo tak akorát. Sbalili jsme malý batůžek s pitím
a nezbytnými zimními svršky, protože ani do Krkonoš se nemůže vydat žádný rozumný člověk bez čepice, rukavic a šály. Pokračovat ve čtení „Vyběhnout na Sněžku?“

Končí běžecká sezóna

Končí běžecká sezóna

Opravdu je to tak. Nám běžcům končí zimní běžecká sezóna.

Lidi – neběžce – možná ani nenapadne, že by někdo mohl běhat v mrazu, ve sněhu, po ledových cestách, s větrem v zádech i v očích a s čelovkou na hlavě. Možná takového běžce ani nikdy nepotkali, protože kdo by chodil ven, když se tam čerti žení a je tam taková zima.

Pokračovat ve čtení „Končí běžecká sezóna“

B7 neboli Beskydská sedmička


B7 medaile

 B7 neboli Beskydská sedmička

I letos budu prožívat s účastníky průběh jejich závodu. Pamatuji si dost přesně konkrétní chvíle a okamžiky, které jsem na trati prožila.
 
Jaké bylo počasí, kolik bylo hodin a kde jsme jedli, kde jsme byli unavení a kde jsme hledali černé fáborky, které označovaly trasu…ty jsme hledali právě v noci. Naštěstí jsme je našli. A kolik v noci svítilo hvězd.
 
Dvakrát jsem zažila ten pocit vběhnout ruku v ruce s parťákem na náměstí ve Frenštátu pod Radhoštěm a vystoupat na schody, které symbolizují 7 beskydských vrcholů a v součtu znamenají nastoupání tolik výškových metrů, jako má druhá nejvyšší hora světa – K2.
 

Pokračovat ve čtení „B7 neboli Beskydská sedmička“

Držím palce hrdinům na Nanga Parbat!!!


Máru Holečka a Tomáše Petrečka sleduji každý den, celý letošní srpen, jakmile se objeví nějaká nová zpráva. V pondělí mě doslova vyděsil článek v  lidovkách.cz…. Pokračovat ve čtení „Držím palce hrdinům na Nanga Parbat!!!“