B7 neboli Beskydská sedmička

B7 medaile

 B7 neboli Beskydská sedmička

I letos budu prožívat s účastníky průběh jejich závodu. Pamatuji si dost přesně konkrétní chvíle a okamžiky, které jsem na trati prožila.
 
Jaké bylo počasí, kolik bylo hodin a kde jsme jedli, kde jsme byli unavení a kde jsme hledali černé fáborky, které označovaly trasu…ty jsme hledali právě v noci. Naštěstí jsme je našli. A kolik v noci svítilo hvězd.
 
Dvakrát jsem zažila ten pocit vběhnout ruku v ruce s parťákem na náměstí ve Frenštátu pod Radhoštěm a vystoupat na schody, které symbolizují 7 beskydských vrcholů a v součtu znamenají nastoupání tolik výškových metrů, jako má druhá nejvyšší hora světa – K2.
 

Letos proběhne již 10. ročník tohoto pozoruhodného závodu, který se od prvního ročníku v mnohém změnil, ale každým rokem je slavnější a uznávanější mezi těmi, kteří ho absolvovali i těmi, kteří ho jen sledují.
 
Asi největší změnou je, že poprvé budou moci závodit jednotlivci, kterých je ovšem omezený počet 400. Druhou změnou je, že se téměř sjednocuje délka tratě na 95 km pro kategorie hobíků a sporťáků.
 
Super počinem je také to, že se na všech občerstvovačkách nebudou rozdávat jednorázové plastové kelímky, ale závodníci musí mít vlastní nádoby.
V pátek 30.srpna ve 22.00 startují jednotlivci, o 15 minut déle dvojice. Časový limit je 23 hodin pro jednotlivce a 29 hodin pro dvojice.
Trasa B7 pro dvojice vede letos přes tyto hlavní vrcholy Beskyd:
Malý Javorový 945 m n. m.,
Velký Javorový 1 031 m n. m,
traverz Travný cca 1 000 m n. m,
Lysá Hora 1 324 m n. m,
Smrk 1 276 m n. m,
Čertův mlýn 1 205 m n. m,
Tanečnica 1 084 m n. m,
Radhošť 1 129 m n. m,
Velký Javorník 918 m n. m.

Budu tedy fandit závodníkům, aby došli všichni do cíle. Těším se, že se ještě jednou někdy v budoucnu , už do třetice, na B7 podívám a zažiju to, co slovy nejde úplně vyjádřit.


 A jak to všechno začalo…

Poprvé jsem o ní četla v roce 2011. Naprosto mě ten článek nadchnul. Trasa dlouhá 85 km přes 7 beskydských vrcholů v limitu 30 hodin. Silně jsem zatoužila tento závod absolvovat. V Beskydech jsem do té doby nikdy nebyla, ale věděla jsem, že nejsou jako jiné hory. Nemají přechodový hřeben. V Beskydech se musí jít na každý vrchol z údolí a zase do údolí.

Trať B7, kterou jsem šla poprvé.

Na stránkách závodu B7 jsem se zjistila všechny důležité informace. Chtěla jsem přejít těch 7 kopců a tím pomyslně vystoupat na K2, druhou nejvyšší horu světa, jejíž výška je 8611 m. Tuto horu totiž zdolal horolezec Libor Uher, zakladatel a ředitel B7. To je filozofie celého závodu.

Myslela jsem si, že se prostě přihlásím a půjdu. Omyl!

  1. Závod je pouze pro dvojice nebo trojice, ne pro jedince. (v roce 2019 poprvé poběží i kategorie jednotlivců, ovšem za určitých přesně stanovených podmínek, a naopak, trojice už nejsou)
  2. Na jaře, kdy jsem se o registraci začala zajímat, byl již závod dávno vyprodaný.
Odchod z Ostravice.

Až později jsem se dozvěděla, že registrace začíná o půlnoci na Silvestra a počet startujících 3000 bývá za jediný den vyprodán. Takový obrovský zájem!

Naštěstí existuje na stránkách B7 skvělá  rubrika, kde se dá najít uvolněné místo, když jeden z dvojice či trojice odpadne. Většinou ze zdravotních důvodů.

Po pár dnech mého pátrání se tam objevilo, že Jaruška  v kategorii Ženy nad 50 hledá parťačku. Domluvily jsme se hned a stala jsem členkou týmu „Pohodářky“. Poprvé jsme se uviděly měsíc před závodem, kdy jsme si naplánovaly trénink přímo na trase.

Jednak, abychom poznaly trať, jednak, abychom poznaly samy sebe. Bylo to moc užitečné. Obě jsme B7 vnímaly jako něco povznášejícího, téměř nedosažitelného, ale zároveň něco, co moc chceme  dokázat.

7. září v pátek ve 22h – náměstí ve Třinci.

Na start v Třinci byly z Frenštátu pod Radhoštěm (kde byl cíl) vypraveny dva zvláštní vlaky se závodníky.

Atmosféra před startem byla velmi emotivní. Třinecké náměstí  bylo zaplněné 3035 závodníky obou hlavních kategorií – sport
a hobby, kteří byli nedočkaví, natěšení, perfektně připravení, vybavení, vyholení, namazaní, vyspalí, nadupaní, nadopovaní rozmanitými vitamíny, minerály a potravinovými doplňky. Na tyto chvíle se nedá zapomenout.

Zazněl výstřel a Tatra Karla Lopraise jako první přejela startovní čáru.  Celý dav se pohnul a vydal na cestu. Třítisícový dav s čelovkami na hlavě vytvořil ve tmě dlouhý světelný řetěz.

První „kopec“ byl Velký Javorový, pak Ropice, Travný, Lysá Hora. Tam jsme došly v sobotu v 7.40 ráno. Po cestě jsme se na občerstvovacích stanicích vždy dostatečně najedly a napily. Byly perfektně zásobené a každý si mohl vybrat, na co měl chuť.

Ale popravdě, my jsme se moc nezdržovaly, pitný režim jsme si hlídaly, ale hlad moc nebyl. Někteří si ale u jídla i lehli a spali, což my jsme nechtěly
a nechávaly jsme si to do rezervy, až opravdu přijde spánková nebo jakákoli jiná krize.

 

Náš cíl byl jednoznačný – dojít do cíle obě ve zdraví
a zdolat B7.

Měly jsme propočítaný celý plán cesty už z letního tréninku. Kolik km za hodinu musíme jít, abychom se vešly do limitu. Byly to průměrně 4 km za hodinu, při stoupání méně, při klesání jsme místy běžely a rychlost byla vyšší. Neustále jsme se kontrolovaly, mluvily spolu a povzbuzovaly se, protože pouze celý tým měl šanci na úspěch.

Po cestě jsme potkávaly jednotlivce, kteří už o svého parťáka přišli a tím byl celý tým  diskvalifikován. Chtěli si dojít do cíle sami, mimo soutěž.

Vyřazení závodníka ze závodu mohlo mít stovky různých důvodů:

  • od přecenění svých sil, nedostatečnou trénovanost, puchýře na nohách, které krvácely a člověk už nemohl nohu do boty ani dostat, natož jít dál.
  • různé nevolnosti, bolesti hlavy, kolen, kotníků, deficit spánku, který mohl způsobit nepředvídatelné stavy, které se normálně nevyskytují.
  • rozmanité úrazy, které si mohli závodníci způsobit chůzí a během v těžkém kamenitém terénu.
Vrchol Smrk je můj oblíbený.

Pokračovaly jsme dalšími vrcholy Smrk, Čertův Mlýn a ještě za světla jsme překročily Radhošť. Celou sobotu jsme šly a šly. Byl jasný a na září teplý den. Počasí, velmi důležitý faktor tohoto extrémního horského závodu, nám vskutku vyšlo. Co víc si přát?

Z  Radhoště jsme už za tmy klesaly do Pinduly a míjely nádhernou Kapli svatého Cyrila a Metoděje. Nakonec nás čekal poslední vrchol, kupodivu osmý, a to Velký Javorník. Nebyl to sice vrchol nejvyšší, ale vzhledem k předešlým 23 hodinám přechodu celých Beskyd náročný byl. Z Javorníku už jsme jen scházely lesní cestou do Frenštátu.

Byly jsme už unavené, ale těšily jsme se do cíle. Ještě necelou hodinu
a máme to za sebou. Půl roku jsme se na tento okamžik připravovaly,
a nevěděly jsme, jak to nakonec dopadne. Ve Frenštátu jsme ještě předběhly dva týmy a před cílem jsme se na sebe usmály, chytly se za ruce a běžely. Přes cílovou čáru.

Splnil se nám sen.

Hned za cílem bylo připravené schodiště slávy, kdy každý schod znamenal jeden vrchol Beskyd. Vystoupaly jsme a nahoře, na pomyslné K2, jsme si vychutnaly nádherný okamžik vítězství. Byly jsme na sebe pyšné. Náš celkový čas byl 25:55:08. Šly jsme bez spánku a zastavení 85 km. Po příjezdu domů jsme zjistily, že jsme se ve své kategorii umístily na 3. místě.

Takový výsledek jsme opravdu nečekaly.

Vychutnaly jsme si ještě nedělní předávání cen a medailí. Splnily jsme si to, o co jsme usilovaly. Během tak dlouhé společně strávené doby jsme neměly žádný problém, a i když jsme patřily do nejstarší kategorie žen, neměly jsme ani žádné velké zdravotní problémy.

Tým Pohodářky

Byl to pro nás neskutečně silný zážitek . Krása v Beskydech. B7 jsem zdárně došla ještě jednou v následujícím roce, v kategorii mix.

Jestliže má někdo chuť zažít něco opravdu výjimečného a má spolehlivého partnera do nepohody, začněte trénovat a příští rok se přihlaste.
2019 už je vyprodáno.

 

 

Autor: Zdeňka Suchánková

"Běhání a jogging je mou dlouholetou velkou vášní. Nasbírala jsem spoustu zkušeností i vychytávek a napsala jsem pro vás ebook Jak začít běhat v každém věku, který si můžete stáhnout zdarma a začít běhat. Poradím vám, kde vzít motivaci a jak se stát z neběžce běžcem a tím si dokonale vyčistit hlavu od stresu, ušetřit peníze za sportovní potřeby a být stále fit."

Můj příběh si přečtěte zde>>

Jeden komentář u “B7 neboli Beskydská sedmička”

  1. No teda! Zdeni, paráda! Když to čtu, přesně si po té době uvědomuju, jak to bylo úžasné.
    Moto závodu „90 km, které ti změní život!“ Něco na tom opravu bude. Tady se tříbí charaktery, z přátel se stávají tvrdí konkurenti a celoživotně je poznamená, když to nějak podělají a celý tým závod nedokončí … a naopak vědomí, že to těm dvěma spolu „šlape“, že to daly(i), je taky na celý život.
    Diky, krásně se to čte a těším se, o čem, že to bude příště…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *