Jak rychle nabrat fyzičku

Protože se věnuji běhání už spoustu let, přišla jsem za tu dobu na pár zajímavých vychytávek. S jednou z nich vás teď seznámím, protože si myslím, že by mohla být velmi prospěšná i všem ostatním, kteří běhají
a chtějí si rychle, dá se říct skokově zlepšit kondici. V dnešní uspěchané době chce každý všechno rychle a hned. Tohle je přesně ono.

Když chce běžec zlepšit svoji fyzickou kondici, musí pravidelně trénovat, posilovat a cvičit dlouhou dobu. Většinou má před sebou určitý cíl, závod nebo třeba zážitkovou dovolenou, kde bude fyzičku potřebovat.

Poznáváte se i vy? 

Běhání je moje vášeň. Takhle trénuji já:
Běhám celoročně, dalo by se říct každý den až na pár vyjímek. Nemoc jako vyjímku nepočítám, protože od té doby, co běhám, jsem nemocná (zatím) nebyla.
Jsem zvyklá na teplo, déšť, zimu, sníh i mráz a led. Za všech povětrnostních podmínek se dá běhat, a to i pro radost. Problém není ani ve tmě. Dokonce jsou tyto výběhy vybočující z normálu takovým malým dobrodružstvím zpestřující všední a obyčejné dny. Jde o to, jak se člověk dokáže zabavit a zda se umí radovat i z úplných maličkostí.

Proč se tedy těším na dny, kdy nemohu vyběhnout na svou oblíbenou trať? Zpotit tričko a unavit se? To by nedávalo smysl, kdyby…


…kdybych neměla ještě jednu velkou vášeň. A tou jsou hory. Miluji kopce, hory a skály. Těším se pokaždé, když je na obzoru nějaký výšlap, kde si dám do těla a poznám další kousek světa. A většinou se těším dlouho, protože „výlety“ do hor se dlouho plánují.


Těším se také proto, že vím, co získám pro své tělo, až se vrátím a zase poběžím.


Pak přijde den odjezdu. Čím víc se blížíme k našemu cíli, tím víc na mě přichází zvláštní pocit. A po prvních krocích v pohorkách s hůlkami v ruce, kdy už dýchám horský vzduch a jsem obklopená jen přírodou bez aut
a hluku, zažívám slastný pocit. Po pár hodinách, kdy se z údolí dostávám výš a výš a vidím první špičky hor, většinou ztichnu a dívám se užasle na
tu krásu. Kochám se. Ovšem v případě, že není mlha.

Nejvíc na mě padl tento pocit, když jsem uviděla poprvé hory a údolí
v Himalájích. Přála bych to vidět každému. Obrovské hory i hluboká údolí se nedají s ničím srovnat. Prý někteří lidé při prvním pohledu na himalajské hory začnou plakat.

Jediná civilizační vymoženost, které se v horách dobrovolně nevzdávám,
je mobil. Je to hned ze dvou důvodů. Za prvé jsem ráda online a za druhé si na mobil zaznamenávám do své oblíbené aplikace všechny svoje trasy, běžecké i horské. Tyto záznamy mají pro mě neskutečnou hodnotu, protože mám přesný přehled o poloze, výškových metrech, ušlých kilometrech, čase…a v historii si pak najdu jakoukoli trasu pro zajímavost nebo srovnání. Nedobrovolně se vzdávám mobilu tam, kde není signál. Což se stává
v horách velmi často.

Obě mé záliby mají mnoho společného. Je to pohyb, vnímání přírody, fyzická aktivita (námaha) a spokojenost z dosaženého cíle.

Co tedy spojuje hory , běh a fyzickou kondici?
Co že to je za vychytávku, kterou si může člověk zlepšit svůj výkon a výdrž? 

Letos na Velikonoce jsme si s Jirkou naplánovali výstup na Groß Priel, nejvyšší vrchol Totes Gebirge, Mrtvých Hor. Už jsme na této krásné hoře před lety byli, ale v létě a vycházeli jsme z jihu, z Hinterstoderu. Letos jsme zvolili druhou cestu, ze severu, z vesnice Grünau. Navíc v době, kdy je
v Alpách ještě zimní sezóna. Jediná možnost přespání byla ve Winterraumu chaty Welserhütte.
Na Velký Pátek jsme tedy vycházeli z parkoviště s tímto cílem. Dole panovalo teplé jarní počasí, ani stopy po sněhu a naše sněžnice přivázané
k batohům i nám připadaly trochu nepatřičně. Můj batoh, kde jsem měla jen nejnutnější věci na 3 dny, jídlo a věci na spaní, vážil 21 kg. S takovým už jsem přešla i Monte Rosu.

Cesta nahoru byla jarní asi do jedné třetiny. Pak se začal objevovat sníh
a sklon kopce se začal prudce zvyšovat. Boty se nám začaly podsmekávat, tak jsme na kousku rovné země rychle navlékli mačky. Tento manévr proběhl asi po 5 hodinách výstupu.
Poslední úsek byl po hlubokém sněhu, kde se nám nohy i s mačkami bořily po kolena. Ale ani sněžnice, které si Jirka s nadějí nazul místo maček, mu nepomohly víc než půl hodiny. Stoupání, které se nám zdálo prudké, se ještě zvýšilo, takže se místy dalo jít téměř jen po čtyřech. Krok za krokem jsme zabodávali mačky do sněhu, který v této nadmořské výšce již zdaleka nebyl měkký, naopak. Byl to tvrdý zmrzlý led. K chatě jsme se dostali ještě za světla, kolem 18. hodiny. Dost znavení jsme uvítali dva rakouské skialpinisty s nádhernými muzikanskými jmény Wolfgang a Johannes, kteří dorazili před námi a ve Winterraumu zatopili.

Bilance výstupu. Doba i převýšení – dobrý výkon.

Ve výšce 1740 m se nám spalo moc dobře. Druhý den jsme vyrazili k našemu cíli, k vrcholu Groß Priel. Jeho výška je 2515 m a vede k němu i z této strany nádherná tůra. Vycházeli jsme ráno po včerejších špatných zkušenostech s měkkým sněhem. Slunce svítilo a na vrcholu  jsme stanuli před polednem. Červený mohutný kříž a nádherné výhledy. Krajina, která člověka uchvacuje.


To je první odměna za nastoupané metry. Za 2 dny jich bylo dost.
Tu druhou odměnu si vychutnám až doma. Už se na ni těším. Poznám to na svém výkonu obvykle druhý až třetí den po návratu.


Třetí den, po jasné noci strávené v „našem“  Winterraumu, jsme se vraceli
z chaty na parkoviště. Sestoupané metry já sice do svých „statistik“ nepočítám, ale popravdě, cesta dolů byla docela hustá, jak by řekla moje dcera Sára.
Když vidíte příkré a prudké svahy obráceně, směrem dolů, zdají se snad ještě prudší, než byly cestou nahoru. Nohy nepřirozeně skloněné se i v mačkách vylamovaly a museli jsme kontrolovat každý krok, protože ani jeden nesmí být špatný, že…
Zpátky jsme šli téměř stejně tak „rychle“, jako nahoru. To znamená pomalu.
Ještě jsme v údolí narazili na úžasné jezírko, takže jsme nezaváhali ani na chvilku. Nevím, kolik měla voda stupňů, ale já jsem dala 7 celých temp… Jirka o něco víc. Skutečná jarní očista.

Nádherné průzračné jezírko
Co jsme tedy absolvovali:
Celkem jsme nastoupali za 2 dny 2121 m. Klesání to samé.
Celková doba celého 3 denního výšlapu – sečteno podle aplikace Endomondo je 17,71 hodin. 

2 noci v nadmořské výšce 1740m .
Zátěž 21 kg.
Pozorovatel.
Proč takové součty a výsledky?

Protože mohou být inspirací pro vás zkusit podobnou akci a vyzkoušet vaši fyzičku po návratu. Zkuste si potom zaběhnout váš oblíbený úsek
a porovnejte si časy.

Co tedy udělat pro rychlé zlepšení fyzické kondice:

1. Vystoupat 1000 výškových metrů alespoň 2 dny za sebou
s podobným nákladem na zádech.

2. Spát minimálně 2 noci ve vyšší nadmořské výšce. 


Toto je ta moje vychytávka. Celkem snadná cesta k tomu, jak si během krátké doby zvýšit skokově svoji fyzičku.

Možná, že slovo snadná není pro někoho to pravé. Ano, i z mého pohledu není vhodné, protože pro mě je takový způsob získání kondice tím nejlepším, ne jen snadným. Nejvíc takový způsob miluju, protože poznat  krásná místa, vidět úžasné scenérie při západu slunce, zkoumat krajinu
a ještě přitom jako bonus získávat fyzickou kondici?

Děkuji za to, že mohu takové neopakovatelné chvíle zažít.

Vrcholoví sportovci také jezdí do vyšších nadmořských výšek, aby ve ztížených podmínkách trénovali. Po návratu pak mají lepší výsledky.

Sama na sobě jsem takové zlepšení v běhání vypozorovala po každém návratu z hor už před lety. Nejdříve jsem se tomu divila. Teď už se na to těším.

Líp se mi dýchá a na stejných běžeckých tratích mám lepší časy. Stačí
k tomu i jeden prodloužený víkend a posun je znatelný. Další plus je,
že jste nabití energií a spoustou zážitků.
Je také pravda, že s větší nadmořskou výškou se potom i výkon zlepšuje.
O tom zas někdy příště…

Chcete vyzkoušet na vlastní kůži můj recept?
Zlepšete si kondici a zároveň si užijte atmosféru horských výstupů. 

 

 

Autor: Zdeňka Suchánková

"Běhání a jogging je mou dlouholetou velkou vášní. Nasbírala jsem spoustu zkušeností i vychytávek a napsala jsem pro vás ebook Jak začít běhat v každém věku, který si můžete stáhnout zdarma a začít běhat. Poradím vám, kde vzít motivaci a jak se stát z neběžce běžcem a tím si dokonale vyčistit hlavu od stresu, ušetřit peníze za sportovní potřeby a být stále fit."

Můj příběh si přečtěte zde>>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *