Jak běhat v době koronavirové pandemie?

Jak běhat v době Koronavirové pandemie?

Ode dne 22.3.2020, kdy jsem napsala tento článek, platí v České republice nouzový stav. Byly však povoleny procházky v přírodě i běhání. Musíme ale dodržovat nařízená pravidla.

Od 24.4. se pravidla začala uvolňovat…

  • Všichni musíme nosit ochrannou roušku, kterou chráníme ostatní lidi před potencionální nákazou...
  • Chodíme běhat i na procházky sami nebo jen s nejbližším příbuzným. Nechodíme ven s kamarády.
  • Když se všichni budou chovat zodpovědně , věřím, že se tím dříve vrátíme k normálnímu životu.

Proč vlastně běhat, když kolem nás řádí nevyzpytatelný virus?

I v době pandemie a omezeného pohybu je možné a dokonce žádoucí zůstat aktivní a zachovat si podle starého přísloví "ve zdravém těle zdravého ducha".

Pokračovat ve čtení

Můžete mít svého vlastního maséra každý den?

Můžete mít svého vlastního maséra každý den?

Tak tohle si může dovolit jen špičkový sportovec, řeknete si. Po každém tréninku a ještě navíc osobního maséra, jen pro sebe!

A co my, hobíci a rekreační běžci? Co naše nohy, záda a ostatní části těla po tréninku? Taky by potřebovaly promasírovat, připravit tělo na další trénink a vyhnout se problémům či dokonce zranění, které může nastat.

Čas od času si masáž dopřejeme, ale to není každý den. Ale proč, když je to za prvé příjemné, za druhé dost potřebné? Pokračovat ve čtení „Můžete mít svého vlastního maséra každý den?“

Nejsme žádní ledňáčci…aneb jak dopadlo vaše novoroční předsevzetí…

Nejsme žádní ledňáčci!


Aneb jak dopadlo vaše novoroční předsevzetí…

První měsíc nového roku je za námi a nastal čas se podívat, jak daleko jste se dostali s plněním vašeho novoročního předsevzetí.

  1. Pokud také patříte mezi ty, kteří si toto předsevzetí dali, je fajn hned po prvním měsíci bilancovat. Třicet dní už má určitou vypovídací hodnotu přinejmenším v tom, že máte leden ještě čerstvě v paměti a ukáže vám přesný počet dní, kdy jste byli aktivní a snažili se (a kdy ne).

  2. Jestliže jste si žádné předsevzetí nedali, můžete se v dalších řádcích inspirovat, jak může člověk dosáhnout svého cíle, když se k něčemu rozhodne. A nemusí to být přímo na Nový rok…

  3. Existuje i další možnost. I když nejste příznivcem novoročních předsevzetí, můžete si stanovit třeba teď hned cíl a začít ho plnit. Nikdy není pozdě.

Pokračovat ve čtení „Nejsme žádní ledňáčci…aneb jak dopadlo vaše novoroční předsevzetí…“

Chci začít běhat, ale…


Chci začít běhat, ale...
Běhat se dá všude, i na dovolené. Třeba i naboso, když se vám do kufru nevejdou běžecké boty.

Chci začít běhat, ale…

Konec prázdnin nebo začátek školního roku. Mnozí z nás považují toto období za určitý mezník, konkrétní bod, kterým začíná něco nového…1. září v některých z nás vyvolává pocit k zahájení nové činnosti.

Prázdniny a dovolená jsou za námi a my máme chuť se pustit do něčeho nového. Chceme začít tu „novou aktivitu“, kterou již máme v hlavě delší dobu, a pořád na ni nedošlo. Nějak nebyl čas. Ale teď padlo rozhodnutí a jdete do akce.

Jaký je váš plán, vaše zářiové předsevzetí? Pokračovat ve čtení „Chci začít běhat, ale…“

7 tipů, jak nejlépe přežít běhání v horku

7 tipů, jak nejlépe přežít běhání v horku

I přesto, že se léto chýlí ke konci, je dobré vědět pár užitečných informací, které vám pomohou lépe překonat horký nebo teplý vzduch. Nakonec i babí léto může být teplé, a třeba se vám některé problémové situace při běhání spojené s horkem vyřeší právě dodržováním následujících rad.

Můžete si zaběhat dobře, když budete vědět, jak se máte připravit. Moje oblíbené heslo je

Kdo je připraven, není překvapen.

Pokračovat ve čtení „7 tipů, jak nejlépe přežít běhání v horku“

Tři dvoutisícovky za tři dny.

Vrcholový kříž Predného Soliska.
Vrcholový kříž Predného Soliska.

Tři dvoutisícovky za tři dny.

Nejen během je běžec živ. Člověk, který běhá, nabírá sílu a kondici i dalšími a navíc velmi příjemnými aktivitami. Jednou z nich, alespoň pro mě, je vysokohorská turistika. Že se dá zvýšit fyzička výstupem do vyšší nadmořské výšky je dokázané. Nemusí to být zrovna Himaláje. I nižší kopce, které nám jsou dostupnější i několikrát v roce, mají stejný efekt. Pokračovat ve čtení „Tři dvoutisícovky za tři dny.“

Jak uběhnout extrémní závod, i když se na něj nepřihlásíte…

Žernovský bajk je terénní závod horských kol. Ale pořadatelé v loňském roce přišli s nápadem uspořádat pro běžecké nadšence 1. ročník běžeckého závodu ve stopách žernovského bajku. Poté, až dojedou všechny kategorie cyklistů a vyhlásí se výsledky, odstartuje se tento běžecký závod.

Trasa závodu vede polními a lesními pěšinkami překrásnou krajinou Babiččina údolí, Ratibořic, okolo hradu Rýzmburk i podél řeky Úpy. Letošní trasa byla dlouhá 11 km. Protože se mi loňský závod moc líbil, přihlásila jsem se letos znovu.

Celý týden před závodem panovalo horké letní počasí, které vrcholilo právě v sobotu. Odpoledne bylo kolem 33 stupňů. V 19.15 hodin, kdy byl start, už teplota trochu klesla, ale vedro bylo pořád. V dálce byly vidět černé mraky. Nálada na startu byla uvolněná a pořadatelé závodníkům vysvětlovali průběh trasy s operativně zařazenou občerstvovačkou.

Asi po 20 minutách se znatelně setmělo, začal foukat vítr a objevily se první kapky deště. Startovní pole se rozptýlilo a já jsem běžela ve skupince se dvěma běžci. Vítr i déšť začal nápadně zesilovat. Pořád to však bylo příjemné osvěžení po těch několika dnech suchého horka.

Po půlhodině od startu, kdy jsme se dostali na dlouhý úsek po rozlehlé louce, se ovšem strhlo doslova peklo. Blesk, bouřka, velký vítr a silný déšť brzdily naše neúnavně běžící těla s hlavami skloněnými k zemi.

Naštěstí jsem tudy běžela loni a věděla jsem, že za chvíli tady někde musí být odbočka do lesa.

Po louce jsme my tři běželi dlouho. Poryvy větru, nepříjemné dešťové kapky i malé ostré kroupy nás bičovaly a byli jsme totálně promočení. Jedna moje bota vážila asi kilo. Navíc se při prudkém lijáku udělaly ve vyjetých kolejích od cyklistů proudy vody, takže běh připomínal spíš brodění potokem.

Nebylo téměř vidět, jak se setmělo, ale najednou se objevil na kraji lesa jeden ze závodníků, který tam byl „schovaný“ před bouřkou a ptal se, jestli běžíme dál. Odpověděli jsme mu, že jo. Jestli to slyšel, to nevím, ale připojil se k nám.

Hlavou mi projela otázka. Co bych asi získala tím, že bych dál neběžela? Zůstala bych v tom lijáku ještě delší dobu uprostřed luk, bez mobilu a stejně bych se musela do civilizace dostat po svých! 
To mě tedy ani nenapadlo. Naopak. Chtělo se mi běžet co nejrychleji a být brzy v cíli na žernovském hřišti.

Míjeli jsme potrhané pásky, které ještě odpoledne ukazovaly cyklistům trasu. Najednou se objevil v lese člověk  se zapnutou baterkou a mával na nás, kam máme odbočit. Později jsme se dozvěděli, že to byl jeden z pořadatelů, který běžel naproti závodníkům do protisměru. 

V lese se běželo o poznání líp, protože jsme byli krytí před větrem. Objevily se ovšem další nepředvídatelné komplikace jako důsledek vydatného deště. Na úzké pěšince tekly potoky vody a klouzalo to. Větve stromů, které lemovaly pěšinu, se pod tíhou vody sklonily a tvořily překážky ve tvaru brány, takže jsme si museli rukama rozrážet cestu. Seběhli jsme do údolí řeky Úpy a čekalo nás největší stoupání celého závodu, kolem zříceniny hradu Rýzmburk.

Touha být tam co nejdříve mě popoháněla a celý úsek jsem vyběhla, i když loni jsem právě zde neměla sílu a pár výškových metrů šla pěšky. 

Je vidět, že člověk v ohrožení objevuje svoje skryté rezervy. 

Další překvapení pro mě byla „cílová rovinka“. Když jsem vyběhla z lesa k místu, kde jsme před hodinkou startovali, vypadalo nějak jinak. Neviděla jsem nafukovací bránu ani žádnou cílovou pásku. Po chvíli rozčarování a posléze radosti, že jsem se dostala do cíle živá a zdravá jsem se dozvěděla, že všechno strhla bouřka a bránu museli uklidit, aby neodlétla.

Neměla jsem vůbec přehled o nikom v závodním poli a pořadí, když jsem sama viděla sotva před sebe. Postupně dobíhali další a další závodníci, kteří na různých místech tratě zabloudili. Někteří se dostali až do další vesnice a nechali se přivézt autem. Objevilo se i malé zranění.

Pořadatelé se nakonec dopočítali všech vydaných startovních čísel a to bylo vítězství pro všechny.
Vyhlašování výsledků a předávání cen proběhlo v sokolovně skoro jako po normálním závodě. 

Počasí nám ukázalo, kdo je tady pánem. Myslím si, že na tento  romanticko – extrémní závod, kdy si někteří účastníci sáhli na dno, nemůžu nikdy zapomenout.

„Co dodat? Pro mě jedna zkušenost. Když si myslím, že už nemůžu, není to tak docela pravda.“

Jak začít běhat aneb nikdy není pozdě!


Rozhodla jsem se, že na svém webu poskytnu rady a informace všem, mladým, i svým vrstevníkům. Všem, kteří by chtěli začít dělat ve svém životě něco nového. Chtěli by třeba začít běhat, nebo chodit po horách, nebo v zimě na sněžnicích…Protože jsem aktivní běžkyně, která se běhání začala intenzivně věnovat až po 45. roce svého života, můžu  vám teď, po více než 10 letech radit a pomáhat a předávat zkušenosti… Pokračovat ve čtení „Jak začít běhat aneb nikdy není pozdě!“

10 důvodů, proč začít běhat


10 duvodu, proc behat

10 důvodů, proč začít běhat.

Stále víc lidí dnes začíná s běháním. Říká se, že prý je to moderní, a proto ti lidé běhají. Že by davy lidí běhaly jen kvůli tomu?

A není to třeba jinak? Není teď taková doba, že se lidé potřebují uvolnit z toho uspěchaného kolotoče plného zodpovědnosti a starostí
PRÁCE-VYDĚLÁVÁNÍ PENĚZ-BYDLENÍ-RODINA?


Mnoho lidí, kteří se běhat naučili a zjistili, co jim běh přináší, prostě běhat chtějí! Běh jim dává přesně to, co oni potřebují.

Čistou hlavu vyvětranou na čerstvém vzduchu a pocit vítězství sami nad sebou.

Svobodu. Když běží, je úplně jedno, kdo jsou, a jakou práci dělají, nebo co od nich společnost očekává.

Abyste zažili pocit svobody, uvolnění a vítězství, je dobré se od začátku učit běhat správně, abyste neskončili dřív, než ty správné pocity přijdou. Pokračovat ve čtení „10 důvodů, proč začít běhat“

B7 neboli Beskydská sedmička


B7 medaile

 B7 neboli Beskydská sedmička

I letos budu prožívat s účastníky průběh jejich závodu. Pamatuji si dost přesně konkrétní chvíle a okamžiky, které jsem na trati prožila.
 
Jaké bylo počasí, kolik bylo hodin a kde jsme jedli, kde jsme byli unavení a kde jsme hledali černé fáborky, které označovaly trasu…ty jsme hledali právě v noci. Naštěstí jsme je našli. A kolik v noci svítilo hvězd.
 
Dvakrát jsem zažila ten pocit vběhnout ruku v ruce s parťákem na náměstí ve Frenštátu pod Radhoštěm a vystoupat na schody, které symbolizují 7 beskydských vrcholů a v součtu znamenají nastoupání tolik výškových metrů, jako má druhá nejvyšší hora světa – K2.
 

Pokračovat ve čtení „B7 neboli Beskydská sedmička“